SMS ML - BUDOUCNOST PATŘÍ MROŽŮM

     Potrubní poštou a šeptandou se informace rozšířila, a tak v 11 hodin dopoledne byla na místě téměř obvyklá sestava. Venkovní teplota měla příjemných 6 stupňů, voda ale vykazovala jenom 2 stupně.

     Do vody se vydalo 23 otužilců. Nejmladšími byli Bedřich (10 let) a Hynek Smrčkovi (8 let). Průkopníci této tradice z Royal Mrož Clubu (RMC) už dávno nejsou hlavními protagonisty. Z původního pětičlenného spolku chodí už jen jednotlivci. Největší pokroky prokazují Mroži z Regentu (Robert Šup, Karel Beneš, Martin Kodýtek a Miroslav a Michal Zachovi), pozadu však nezůstávají ani Valské kosatky (Láďa a Věra Fialovi), členové vodáckého kolektivu (Pavel Tuháček, Jiří Čapek, Josef Milota), Láďa a Jan Havířovi z Kynžvartu, Malohleďsebské ledové ženy a muži (Ludmila Čapková, Eva Konvičná, Jana Tuháčková a Tomáš a Matěj Cintlovi) nebo Kamil Hanko a Láďa Florián.

     Docela na závěr, až byli skoro všichni z vody, přišli i dva borci z RMC – Jindřich Horáček a Petr Hůrka.

     Zkrátka nepřišli ani jednotlivci, kteří se o Malé Hleďsebi nedozvěděli. Ti vyrazili na Kladskou, kde jim při otužování hrál učitel hudby Zdeněk Peška na housle. Ten šel také do vody. Samozřejmě bez houslí.

     Na poledním posezení v domácí suterénní klubovně jednoho z účastníků, kde se sešel tucet hostů, se nechal slyšet „Mrož“ Horáček, že - ač nerad – musí poděkovat vodákovi Tuháčkovi, že to celé zorganizoval.

     S odstupem dní se pak zasnil nad tím, že hlavně Mroži drží v současnosti v Mariánských Lázních ideu kultury těla. „V padesátých letech minulého století to byli členové Sokola. Například sochař Vítězslav Eibl udivoval návštěvníky hleďsebského koupaliště Riviéra svými skoky z věže s jeden a půl obratem. Sedmdesátá a osmdesátá léta obsadili kulturisti ze Sandowa, kteří prezentovali své vypracované figury na koupališti Lido. Poslední dvacetiletka, a věřím, že i další roky, patří jednoznačně otužování, čili nám Mrožům“, uzavřel neskromně svoji úvahu Horáček.

 Josef Milota